..nestíhám, ale nudím se..

Tak takhle sedím ve škole a přemítám, jak se nestíhám učit na zkoušky.... a najednou koukám, že se nudím...znáte to také? :-D

Asi to zní divně, ale právě jsem si uvědomil strašnou věc - i přes plno práce, které mám, se nudím. Jak jsem na to přišel? Zní to jako nesmysl? Mno, ale možná to také znáte....
Je skoro polovina prosince, blíží se zkoušky a zápočty a na studenta se hrne obrovská lavina úkolů a učení. Pomalu neví, co dřív. Hlava se mu může rozskočit, jak nestíhá myslet na všechny povinnosti naráz. A když si konečně všechno usoustavní a naplánuje, tak dochází opět ke strašnému zjištění, že to nemůže stihnout. A k tomu ty Vánoce - vidíte na druhých, jak se na ně těší, jak už prožívají ten předvánoční čas (i když také se svými problémy a nestíhačkami) a vy, ač by jste se chtěli těšit také, tak přes tu horou školních problémů a povinností k těm Vánocům ani nedokážete dohlédnout (v těch světlejších chvilkách je vidíte ve vzdálené mlze).
Tak takhle sedím ve škole a čumím do skript.... v tu chvíli přichází uvědomění, jak moc nesnáším tuhle mašinérii vysokoškolských a byrokratických poměrů. Jak já bych se rád všechny ty informace v klidu dozvěděl, naučil a poučil se z nich, ALE v tomhle školním šílenství to nejde. Buď máte učitele (ale upozorňuji,že ve své podstatě to učitelé-pedagogové vlastně nejsou a učí jen omylem, nebo svou vypočítavostí "teplého, klidného místečka"), kteří Vás považují apriory za nepřátele a obtěžující hmyz, který jim pouze umožňuje postup v kariéře a jisté příjmy do peněženky. Pak tu jsou i ti lepší - ale i ti v té šilené změti zbyrokratizovaného a komplikovaného přístupu ve škole jsou znechuceni. Navíc znechuceni i tím, že mnozí studenti již rezignovali a když jdou do školy, tak si jen udělat "čárku". To je vede k tomu, že své přednášky a semináře odbývají. Jsou tu i opravdoví pedagogové, ale jejich snaha často bývá přehlížena v té spoustě nesmyslného školního balastu. Hmm, kde je chyba v lidech? V systému?
Každopádně výsledek je ten, že ač čumím do skript s poměrně zajímavou tématikou, tak to dělám s velkou nechutí a NUDOU. Prostě se u toho nudím. Je to zvláštní druh nudy, či spíše až apatie. Člověk se nudí, protože ho nebaví způsob, jakým je nucen vykonávat konkrétní činnosti. Tak si řeknete: "Tak to dělej jinak, né? Aby tě to bavilo. Co ti v tom brání?" Ano, co mě v tom vlastně brání? Je to jednoduché - brání mi v tom pud sebezáchovy - udržet se na této škole a dostat konečně ten "prokletý" papír, že jsem úspěšně absolvoval a mohu jít do procesu... Protože všichni jsou navyknuti na určitý systém, který nějak funguje a podle toho systému, také sami stanovují svá měřítka - tím samozřejmě tento systém ještě utvrzují. Takže vybočit ze zaběhnutého běhu systému (nehodilo by se spíše slovo "pádu" systému, když to vidím, tak černé?) se rovná své školní-studentské sebevraždě.
Takže co mi z toho plyne? Zatnout zuby, mrknout na hodinky a dál znuděně se šrotit, jak tahle mašinérie káže. A v koutku mysli u toho fantazírovat a zlepšovat si náladu vyhlídkami lepších zítřků, jak to všechno jednou bude fajn :-)